jirka imlauf

Pomoz, Zeldo! kÅičel teď už nahlas a nohy ho samy nesly k nà­, k tomu potrhanà½mu obÅà­mu plakà¡tu, za kterà½m se na obzoru tyčil nejvyÅ¡Å¡à­ kopec Å¡iroko daleko, co tvarem pÅipomà­nal Everest, ten kopec Å¡iroko daleko jeÅ¡tě vyÅ¡Å¡à­.